Jaká je sheltie??
Nejdřív je asi potřeba napsat, jaká by šeltie měla být. Standard říká, že šeltie má být ostražitá, mírná, inteligentní, silná a temperamentní, oddaná a milující svého majitele, rezervovaná vůči cizím, nikdy nervózní.
V praxi je třeba především zdůraznit, že šeltie je velice citlivá. Vzhledem k této citlivosti a velké vnímavosti je velice důležitá správná socializace šťěňátka už u chovatele. Čím více toho malé štěně zažije, tím lépe. Je nutné ho zvyknout na cizí lidi, hluk domácích spotřebičů a pokud je to aspoň trochu možné, tak i na venkovní prostředí a jízdu autem. Pokud štěně stráví prvních sedm týdnů života v jedné místnosti nebo na jednom dvorečku s maminkou a sourozenci a jediným "zážitkem" bude příchod veterináře na očkování a tetování, je dost pravděpodobné, že z něj vyroste velice nedůvěřivý až bázlivý jedinec. V socializaci by měl pokračovat i nový majitel štěňátka.
V žádném případě by si neměl šeltii pořizovat někdo, kdo má zapotřebí na psa křičet povely a poslušnosti dosahuje násilím. To, co snese většina "služebních" či loveckých plemen, je pro šeltičku nepřijatelné. Je velice inteligentí a vše se snadno učí jakoby "sama", stačí ji motivovat pamlsky nebo hračkou. Pokud dojde na nějaký ten prohřešek proti slušnému psímu chování a trest je nevyhnutelný, obvykle stačí výhružně zvednout hlas, případně vytřepnout za kůži na krku. Ale jak už to u učenlivých psů bývá, stejně snadno jako žádoucí povely se učí zlozvyky a není tedy radno malému roztomilému štěňátku povolit to, co chcete dospělému psovi zakazovat.
Naprostá většina šeltií je ostražitá a temperamentní. S tím souvisí dost velká uštěkanost, kterou je třeba už od mládí tlumit. Šeltie štěkají nejen na nezvané či zvané hosty, ale taky pokud se nudí, radují, hrají si nebo mají na něco vztek. Prostě důvod se vždycky najde. Temperament je vhodné vybít při sportu, výcviku nebo procházkách.
Rezervovanost vůči cizím lidem je vcelku typická vlastnost šeltií, ale je mnoho takových, které se hrnou ke každému a nadšeně vítají i cizí návštěvy. Není moc vhodné jí to nadšení zakazovat a zrazovat takovou šeltičku od lidí, kontaktní důvěřivý pes to bude mít snadnější na výstavách, při výcviku ovladatelnosti i v běžném životě např. při pohybu v přelidněných ulicích.
Některé šeltie jsou navzdory standardu více či méně nervózní, zejména v cizím prostředí nebo při velké psychické zátěži. Tato nervozita nemusí být vždy spojena s bázlivostí, ale stejně jako bázlivost ji lze tlumit správnou socializací, kdy si pes zvyká na změny prostředí a co nejvíc nových podnětů.
Šeltie miluje svého páníčka a jeho blízké. Pokud je jí dovoleno žít v těsné blízkosti rodiny, vytváří si na ni pevné pouto a je velice oddaná. Pokud je v domě šeltie jediným psem, měla by žít společně se svými lidmi. Pro trvalé umístění šeltie venku je vhodné, aby byly aspoň dvě. Mezi psy nejsou konfliktní a snadno se spolu sžije smečka třech, pěti i více šeltiček
V čem sheltie vynikají??
Šeltie je především výborný společník, který se díky své velikosti, neagresivitě a snadné ovladatelnosti hodí k odrostlejší dětem i ke starším lidem. Je vhodná i pro začátečníky. Snadno se "svým lidem" přizpůsobí. Pokud jí věnujete dostatek času, může se stát rodinným mazlíčkem bez větších nároků na aktivitu a výcvik. Přesto lze jakýkoliv sport nebo výcvik jen doporučit, protože šeltie je prostě "akční" pes a byla by škoda nechat ji zahálet. Vybírat lze z mnoha kynologických aktivit:
agility:
Šeltie jsou určitě pro agility jako stvořené, jsou učenlivé, temperamentní a je snadné dosáhnout u nich tolik potřebného kontaktu s psovodem. Byla by však škoda, kdyby si každý pod slovem "šeltie" představil jenom agility. Seznam šeltiček běhajících agility najdete na stránkách Českého klubu chovatelů sheltií
Pokud sháníte štěně šeltie s úmyslem věnovat se agility, není nutné, aby rodiče štěňátka byli úspěšní agiliťáci. Důležitější je zaměřit se na povahu rodičů a především na povahu a temperament vybíraného štěňátka. Velkou roli hraje i výše jmenovaná správná socializace u chovatele, bez níž je jakýkoliv výcvik mnohem obtížnější.
klasický výcvik:
Vzhledem k výšce se šeltií týkají pouze zkoušky vhodné pro malá plemena. I tak je těch zkoušek dost a každý se může rozhodnout, jak náročný výcvik chce se svou šeltií dělat. Nejjednodušší zkoušky jsou ZOP a ZZO, které obsahují cviky základní poslušnosti a testují např. ovladatelnost psa v rušivém prostředí. Není však problém připravit šeltii i na zkoušky vyšší. Lze s nimi také stopovat a s těmi sebevědomějšími je možné zkusit v rámci výcviku na cvičišti i základy obrany - to je však nutné brát jen jako zpřestření výcviku, existuje mnoho povolanějších plemen v tomto oboru.
záchranářský výcvik:
Není to pro šeltii zrovna typické využití, ale předpoklady pro tento typ výcviku má a v České republice už šeltičky se záchranářskými zkouškami existují. Podmínkou je dlouhodobá příprava, aby si pes udržel vynikající kondici (ta je ovšem nutná i u páníčka). O záchranářském výcviku šeltičky si můžete přečíst např. na stránkách Klubu chovatelů collií a sheltií Praha.
tanec se psem:
Pro tanec se psem (nebo dogdancing, jak se komu líbí:) ) se šeltie opravdu hodí. Nemusíte ani nikde vystupovat, jednotlivé cviky a jejich kombinace lze cvičit i jen tak doma pro radost. Jak se tanec naučit, to se můžete dozvědět například na stránkách chovatelské stanice Energy Spirit, kde najdete i odkazy na "taneční" kluby.
flyball a frisbee:
Pro šeltičky, které s nadšením aportují, lze tyhle sporty jen doporučit. Ale ne všechny šeltie jsou aportovací šílenci a ty méně nadšené nemá smysl do aportů příliš nutit.
turistika:
Pejskaři v posledních letech i u nás provozují tzv. dogtrekking, při kterém zdolávají se svým psem v určeném časovém limitu určitou trasu. Často jde o vícedenní pochody dlouhé přes 50 km. Pro trénovanou šeltii by to neměl být problém, jenom vzhledem ke své velikosti páníčkovi nijak nepomůže tahem ani nesením většího množství věcí v psí brašně. Není však nutné držet se oficiálních akcí, stačí vyrazit do přírody kdykoliv jindy. Šeltie se svého pána i bez vodítka drží a nemá snahu utíkat nebo honit zvěř.
pasení:
Pasení ovcí nebylo nikdy v chovu šeltií prioritou a proto je třeba počítat s tím, že opravdový zájem o stádo projeví jen některé šeltičky. Jejich pasení je ale jiné než u border kolií a není tedy jednoduché se šeltií složit zkoušky připravené především pro styl borderek. Vadí zde hlavně to, že šeltie při práci obvykle štěká.
Podle stránek Českého klubu chovatelů sheltií zatím v naší republice složila zkoušku ZVOP (zkouška vloh) pouze jedna šeltie, a to pes Jess Jolly Gold z Benešovské zahrady.
canisterapie:
"Léčba psem" je výborným doplněním klasických léčebných postupů u tělesně i mentálně postižených, zejména u dětí nebo starých lidí. Přítomnost pejska zlepšuje náladu a motivuje pacienty k větší aktivitě. Canisterapeutické zkoušky může složit jakýkoliv pes, podmínkou je ale klidná, vyrovnaná povaha, výborná ovladatelnost a chuť ke kontaktu s lidmi. Šeltičky věnující se canisterapii najdete na stránkách chovatelské stanice Chancy Remus.
za tento text moc děkuju Janče Montíkoví :o))